Stalo se na moři - povídka

Laskavý čtenář promine.....  a nebo nebude číst dále. Jedná se totiž o krátkou povídku o hovně...

Průzračně modré moře na jadranském Brači. Jsem už asi tři kilometry od pobřeží; vítr tu čechrá vlnky a žene je přes palubu windsurfingu. Nefouká moc, tak 12 uzlů, což je slabý Beafourt 3. Do skluzu by se dostal jen borec poloviční váhy a s větší plachtou než mám já. Ale o to přece nejde, mně ke štěstí stačí moje sedmička a prkno s delší flosnou než by mělo být. Windsurfing se žene dopředu a já si užívám podzimní sluníčko a mořský sprej odstřikující od hrany surfu. Koukám na hladinu, třeba se objeví delfín nebo mořská želva. Nakonec by to nebylo poprvé a již tak dokonalý zážitek by se tak ještě umocnil....

Delfína nevidím, ani želvu, ale kousek vpředu na levoboku  něco plave. Co to je? Vypadá to jako... ne, to nemůže být ono.... Ale jo, je to vážně ono. Hovno. Lidské lejno, exkrement, člověčí výkaly. Uprostřed moře, přitom široko daleko žádná lidská tvář. Nemyslím samozřejmě tu hezčí tvář......

Lejno si tu plave, ještě že ho míjím aspoň o 2 metry. Představa, že na tom čistém širém moři jsem to zrovna já, kdo trefí tenhle hnus a rozmázne ho na svým bílým surfu je naprosto odporná. Nechci řešit, jak se to tam dostalo. Pokud víte, jak fungují toalety na malých jachtách tak vás to nepřekvapí. Nebo jestli jste byli na lodi,  kdy se posádka dohodla, že než riskovat ucpání výtoku ze záchodu vyřeší své potřeby "vojenským" způsobem, tak to možná i čekáte. Takže proč ne, může se to do moře docela snadno dostat.  Ale proč plave? Že by měl někdo před tím k jídlu hodně vlákniny nebo luštěnin? To by vysvětlovalo, že to ryby nežerou..... Nebo to byla strava bohatá na nestravitelné tuky? Nevím a nechci vědět. Prostě tam bylo a plavalo..... A jen mimochodem, abych uvedl na pravou míru komentář maminky-učitelky v jednom populárním českém filmu, hoří. Pamatuj si Péťo, že hoří..... Jasně, záleží na obsahu vody, ale beduini v poušti snad ani ničím jiným netopí....  Ať hoří nebo nehoří, hlavně že zůstalo někde za mnou.

Vítr ustával a já jsem si uvědomil, že je na čase vrátit se na ostrov. Posunul jsem plachtu dopředu a zatížil závětrnou stranu prkna. Špička surfu se uhnula po větru a prkno se začalo otáčet. V půlce obratu jsem přehodil plachtu do druhé ruky a vyměnil postavení nohou - winsurfing se vydal na zpáteční cestu k ostrovu. Ztratil jsem po větru asi deset metrů, které jsem  před tím nastoupal, to mi ale pořád nechávalo dostatečnou rezervu na pohodový návrat.

Bylo by to fain, kdyby ta povídka tady skončila, ale osud to nalajnoval jinak:

Vítr byl dál čím tím slabší a rychlost prkna se zmenšovala. Bylo čím dál tím horší držet stabilitu a prudké krátké nápory větru se střídaly s úplným bezvětřím čím dál častěji. A pak jsem to zas uviděl. Pořád tam plavalo! Ve stejné nezměněné,  odporné a jistě i smradlavé podobě. Asi tak metr  po větru, takže ho minu. Jen nespadnout!

Vítr zcela ustal. Úplné bezvětří. Prkno se zastavilo. Bez tahu vpřed se začalo kolíbat, takže udržet se na něm bylo skoro nemožné.... A pak přišel ten nečekaný nápor větru. Pustil jsem plachtu a pokrčil nohy. Stačilo málo a spadl bych do vody,  ale já to ustál a  zůstal jsem na prkně.

Jen uprostřed mé zářivé zelené plachty se rozmázlo něco, co jsem tam mít nechtěl.........