Proč se zdravotnictvím něco udělat musí. A co možná nejdříve

Reakce na článek z MF Dnes, 2/10/2010: Očima Martiny Riebaurové, Proč nikdy nikdo o se zdravotnictvím nic neudělá

Vážené dámy, vážení pánové,

patřím k pravidelným odběratelům a čtenářům mf dnes a deník jsem si oblíbil. Tešívám se na glosy a komentáře, které jsou prezentovány v rubrice „názory“ a v mnoha stanoviscích jsem s  redaktory a komentátory za jedno. V mnoha názorech se sice ne zcela ztotožňuji, ale dokážu je tolerovat s více či méně přivřenýma očima, aniž bych nikam psal. Ani není mým úmyslem se nijak zviditelňovat, nicméně na příspěvek paní Riebaurové reagovat musím.

Jsem lékař, pracuji na zkrácený úvazek ve FN Motol a zároveň podnikám v oblasti klinického výzkumu. Měl jsem možnost pracovat jak v USA, tak v několika zemích Evropské unie a ve Švýcarsku a troufám si říci, že v problematice zdravotnictví se orientuji docela dobře, nebo přinejmenším lépe než paní Riebaurová. Mrzí mně, že její článek „Proč nikdy nikdo nic se zdravotnictvím neudělá“ jste otiskli na místě, kde jsem zvyklý vídat komentáře pana Komárka, pana Steigerwalda, pana Chuchmy nebo paní Spáčilové. Paní Riebauerovou s titulem  zástupkyně šéfredaktora si nedokážu ve spojení se solidním článkem z minulosti nějak vybavit.

Článku paní Riebauerové nerozumím. Buď je to jen blábol, a tak bychom se k němu měli stavět všichni , a nebo je na nějakých faktech postaven. Ani pak bych to nebral jako komentář či fejeton, ale dejme tomu jako názor prostoduchého laika. Absence jakékoli analýzy, vtipu či návrhu řešení – to bylo zklamání. Paní Riebaurové se jen se podařilo splácat dohromady pár temát z oblasti zdravotnictví.

Pojďme ale po pořádku. První odstavec a trapný pokus o vtip, julínkovné. Čekal bych nějakou kalkulaci či analýzu k čemu zavedení poplatků vedlo, kolik se vybralo a ušetřilo, jaké byly dopady. Ze své praxe můžu říci, že regulační poplatky fungují a všichni bychom za ně měli být vděční. Lidé s teplotou 38 stupňů a jim podobní zneužívají pohotovosti či svého praktického lékaře podstatně méně a tím zbývá ošetřujícímu personálu větší kapacita věnovat se potřebným. Téma poplatků vydrželo v článku na další dva odstavce, ale o dalších krocích Julínkovy reformy se nemluví. Není pravda, že „Julínek nic jiného neudělal“, jen nebyla šance jeho další nápady přes negativní mediální kampaň (bohužel i v mf dnes), demagogický odpor opozice (v čele s MUDr.Rathem s nemožností dialogu a vyjednávání) a absencí podpory ve vlastní straně (kdo ministra Julínka nakonec odvolal….)  realizovat. A kdo byl s dalšími kroky reformy obeznámen tak jako část odborné věřejnosti, souhlasil. Většina lékařů je ale silně konzervativní a k politickým otázkám se veřejně nevyjadřuje, takže jejich hlas ani nemohl být vyslyšen.

Čtvrtý odstavec, „moc slimáčků a málo kapustičky“.  Trochu silná káva. Pochopil bych, kdyby paní Riebauerová myslela tím slimáčkem sebe, ale to zřejmě ne…. Dobrých kvalifikovaných doktorů je u nás málo, a bude jich čím dál méně. Polovina absolventů 2.LF UK odešla vloni rovnou do zahraniči, a hádejte jestli ta druhá polovina co tu zůstala byla ta schopnější…. Nástupní plat lékaře u nás se prostě nedá srovnat s podmínkami v sousedním Německu, kde chybí přes 10.000 lékařů, a kde si jich váží. Koncem října proběhne ve Slovanském domě náborová akce německých klinik, kde se budou snažit získat další lékaře z Česka. Proč ne, konkurence je jen prospěšná. Jen nevím, kdo z lékařů tady za stávajících podmínek zůstane. Pominu fakt, že čím dál častěji slouží neatestovaní kolegové s minimem zkušeností hlavně  z toho důvodu, že nikoho jiného už prostě na tu službu nebylo možné vypsat. Překračují se přesčasové hodiny, lékaři i sestry jsou permanentně přetěžováni. Můžeme pominout i fakt, že řada lékařů je v důchodovém věku, a že za ně adekvátní náhrada není. I to, že současný vzdělávací systém je v tomto ohledu kontraproduktivní. Nemůžu si ale odpustit poznámku, že nás slimáčků je na tu spoustu, spoustu kapustičky (včetně jedné hlávky paní Riebaurové) málo.

V duchu kapustiček článek pokračuje. Korupce a úplatky, opět jen plácnutí do vody. Já jako lékař jsem úplatek nedostal a jako pacient zase nedal, nevím, o čem je řeč. Má paní Riebaurová jinou zkušenost?

Třicet procent ve zdravotnictví se rozkrade nebo proplýtvá? Plác. V jaké nemocnici, nebo u kterého praktika?

Nikdo nechce reformu?  Plác. Já bych řekl, že je to obráceně. Všichni ji chtějí. Kdo ji nechce, je proti sobě.

Poslední odstavec. Skepse není titulek, skepse je to, že článek bez obsahu ale s mnoha bludy byl otištěn. Už ani nepřekvapí, že závěrečné doporučení není vůbec doporučení, ale jen suché konstatování.

Co říci závěrem? Mé zklamání ze shora uvedeného je patrné. Omluva všem slušným lidem, slimáčkům a kapustičkám by byla na místě. Zamyslel bych se nad postem zástupkyně šéfredaktora paní Rieabaurové. Nebo tu funkci nikdo jiný nechtěl?

Uznávám, že jsem si ve své reakci na dnešní článek určitý sarkasmus neodpustil, a to proto, že do této problematiky vidím. Neznám na světě jinou zemi, kde by za vynaložené prostředky dostal pacient lepší péči nebo léčbu než u nás. Je to právě naopak. A kdo našim slimáčkům nevěří, ať se jde za hranice podívat sám.

MUDr.Petr Potužník

Lékař ve FN Motol, oddělení Urgentní příjem dospělých a nezávislý konzultant pro klinický výzkum
pracoval jako Generální Manager v americké společnosti (Medpace CRO)
Člen STRANY SVOBODNÝCH OBČANU  a kandidát do zastupitelství za Prahu 1 a 6